Již tento víkend se brazilští voliči vydají k volebním urnám rozhodnout o směřování země v následujících letech. V sázce je hodně. Současná prezidentka Dilma Rousseff nenabízí nic jiného než pokračování marasmu předchozích let. Naopak její nejsilnější rivalka Marina da Silva slibuje změnu.

Zatímco ještě zpočátku tohoto roku se zdálo, že Dilma Rousseff směřuje k hladkému znovuzvolení, průzkumy veřejného mínění ze září ukazují, že šance obou kandidátek se prakticky vyrovnaly. Zároveň je velmi pravděpodobné, že žádné z nich se nepodaří získat nadpoloviční většinu hlasů již v prvním kole a utkají se proto znovu v kole druhém.

Odkud přicházejí a co nabízejí obě kandidátky?

Dilma Rousseff je stranickou následovnicí a pokračovatelkou politiky předchozího prezidenta Luly da Silva, kterému se díky mimořádně příznivým makroekonomickým podmínkám a silné asijské poptávce po brazilském nerostném bohatství podařilo pozvednout životní úroveň velké části brazilské populace, zejména té nízkopříjmové. Lula ovšem také těžil ze strukturálních reforem předešlého prezidenta Fernanda Henrique Carodasa, kterému se podařilo v obtížných časech zkrotit vysokou inflaci a stabilizovat veřejné finance. Historicky největší přínos prezidenta Luly tak spíše než strukturální posun Brázilie bylo respektování a nezdecimováni toho, co se povedlo udělat před ním. Dilma Rousseff se snažila pokračovat v jeho odkazu, ovšem v mnohem složitějších podmínkách. Akcelerace státních výdajů, regulace administrativních cen pohonných hmot a energií, znovu rostoucí inflace a zhoršující se deficit běžného účtu se staly symbolem její vlády v předchozích letech.

Hlavní vyzývatelka stávající prezidentky nabízí změnu. Marina da Silva představila rozumný ekonomický program, ve kterém slibuje reformy zaměřené na podporu nabídkové strany ekonomiky, oživení soukromých investic, omezení daní a regulace a návrat důvěry spotřebitelů i podnikatelů. Pozornost věnuje i vysoké inflaci, kterou by ráda zkrotila udělením větší míry nezávislosti centrální bance tak, aby boj s inflací probíhal v rámci legitimní měnové politiky namísto manipulace s administrativními cenami.

I v případě zvolení Mariny da Silva však hrozí rizika. Ta pramení především z její slabší pozice na brazilské politické scéně v porovnání se současnou prezidentkou. Marina da Silva bude mít daleko těžší situaci při vytváření efektivní koalice s dalšími stranami zastoupenými v parlamentu. Zároveň její Brazilská socialistická strana práce disponuje ve srovnání s Dělnickou stranou stávající prezidentky významně menším množstvím schopných a kompetentních straníků, kteří by měli zastávat významné pozice v budoucí vládě. Otázkou také zůstává, z čeho bude Silva financovat slibované rostoucí výdaje na vzdělání a zdravotnictví, které slibuje spolu se zlepšováním stavu veřejných financí při snižování daní.

Pokud bude Dilma Rousseff znovuzvolena, významného zlepšení se Brazílie pravděpodobně nedočká a nadále bude přetrvávat marasmus minulých let. Vyhraje-li její protikandidátka, Brazílie má dobrou šanci na nový začátek. To však není poprvé, kdy je tato země postavena před podobnou volbu. Brazílie je již dlouhá desetiletí vnímána jako země budoucnosti, země s vysokým potenciálem bohatá na nerostné bohatství i příznivé přírodní podmínky, která však dlouhodobě trpí špatnou státní správou. Pokud by se tento začarovaný kruh povedlo prolomit, byla by to dobrá zpráva nejenom pro brazilské občany, kteří trpí jednou z nejvyšších příjmových nerovností na světě, ale i pro investory na finančních trzích, kteří k Brazílii již dlouho vzhlíží s velkými očekáváními.

www.chbridge.cz